Alegra Top Narcis alias Alinka

Alinka, naše pátá psí holčička.
Je na čase napsat další čánek. A jestlipak víte proč? No, máte pravdu, protože do naší rodiny přišla pátá psí slečna. Čas letí jako voda a než jsem se rozhoupal napsat další příběh, tak jsme s Alinkou už dávno oslavili dva roky. Ale hezky od začátku. Jak už víte, naše první psí holka byla stříbrná fenečka trpasličího pudla bez průkazu původu a jmenovala se ÁŠA. Po ní dostal jméno náš psí salon. Potom jsme si přivedli bílou trpasličí pudličku Anetku. Rovněž bez průkazu původu.V té době už jsme začali stříhat, jezdit po výstavách a navštěvovat soutěže ve stříhání psů. Manželce začalo být líto, že na výstavách nemůžeme vystavovat a pořídili jsme si Flerinku. Bílou toyku až z Bohumína a začali navštěvovat výstavy už né jenom jako diváci. Po pár letech jsme zjistili, že  se nám Flerinka začíná na výstavách bát a v té době chudinka přichází o zrak. I když jsme běhali po veterinách a hledali pro ní pomoc, slepota byla rychlejší. Flerinka je ale šikovná holka a dodnes to na ní nikdo nepozná a já vždy tvrdím, že před ní prostě smekám, jak se s tím naučila  žít a věřte nebo ne, žije plně spokojený život. Běhá i na krátkou vzdálenost pro míček a raduje se z každého dne, i když jí už dnes je pomalu jedenáct let. Další přišla černá toyka, rovněž pudlík a i když má krásnou povahu  a jak říká manželka, místo mozku tenisák, protože když má míček, tak je k neutahání. Na výstavy se nepovedla, po výměně zubů se jí udělal předkus. No my snad toho Českého šampiona nikdy nedostaneme. Povzdychla si manželka a bylo vidět, jak moc je jí to líto a jak moc by si to přála. Postupně mi od ní chodily emaily a pokaždé s nějakým štěňátkem pudlíčka. Na konci každé zprávy dodala: " Ještě tam mají holčičku volnou". Chvíli jsem náporu odolával, ale potom jsem nakonec řekl. Když štěně, tak ale nějaké pořádné, abychom měli jistotu, že toho šampiona vychodíme. Je mi jedno, kolik bude stát, ale ať je to pořádný pes. Za pár dní Eva přišla a říká, tak už o jednom pořádném vím. Je to import z ciziny a rodiče mají na kontě samé vítězství ze všech výstav. No konečně a kolik za něj chtějí? Zeptal jsem se. No pod šedesát tisíc to prý nebude. ......Chvilku jsem ztuhnul a potom jsem prohlásil. No, zase tak dobrý být nemusí :-D. Zavládl výbuch smíchu a hledalo se dál. Nakonec kamarádky pomohly a dostali jsme tip na dobrou chovnou stanici. Paní, která má ráda pejsky a pochopila, o co nám jde, nám dala vybrat ze dvou černých holčiček. Cena byla přijatelná, ne jenom z toho důvodu, že na štěňatech prostě nevydělávala, ale také pro to, že se nevědělo, jestli z ní bude nakonec toy pudl nebo trpasličí, ale to nám nevadilo. Po dohodě jsme vyfasovali od chovatelky kartáč, hračku a misku a vezli jsme si malého čertíka domů. Pamatuji si, jak se paní loučila s tím, že se na výstavách určitě budeme potkávat a že věří, že s Alinkou toho šampiona vychodíme. Alinka je dáma, ví to o sobě a proto ani míček jako Zulinka nenosí. Nebo nosí, ale nebude se přeci honit za míčkem, když už teď má našlápnuto na toho vysněného Českého šampiona. Ještě dvě povedené výstavy a ponese toto jméno, takže by se přeci jenom manželce splnil její sen? No, to se uvidí, nebudeme předbíhat. Ale jedno je jisté. Mimo to má hrozně krásnou a milou povahu. Každého člověka by ulízala k smrti a každý, kdo si ji pohladí, z ní cítí klid a pohodu. Takže mimo toho šampiona s ní máme v úmyslu udělat i zkoušky na canisterapii. Vždyť je spousty lidí mezi námi, co pejska nemůžou mít, například v domovech důchodců a penzionech a přitom by se tak rádi s nějakým pomazlili. Tak nám držte palce..........